Nový začátek (Elegantní náfuka #3)

V dnešním díle udělá Lisa něco, k čemu se odhodlávala hodně dlouho. Bude to sice těžké, ale co myslíte, zvládne to?

Když jsem večer přijela domů, rozbrečela jsem se. Jak se tohle mohlo stát? Jak jsme se takhle mohli odcizit? Nevěřila jsem tomu, že to byla „obchodní zástupkyně“. Určitě s ní spí. Vždyť to byl pěkný záletník, než jsme se dali dohromady! Nevydrží bez sexu ani pár dní. Určitě s ní spí! Jak jsem to jen mohla dovolit?!

Padla na mě deprese. Společně s ní jsem se tedy vydala do svého šatníku a šla jsem se převléknout do něčeho více pohodlného. Moje vnitřní já sedělo na gauči, na sobě tu nejstarší a nejošklivější teplákovou soupravu a ládovalo se zmrzlinou. Z očí jí tekly slzy a blonďaté vlasy měla rozcuchané a v drdolu. Rozhodla jsem se, že budu následovat jejího příkladu a šla jsem si lehnout na gauč.

Ani nevím, jak dlouho jsem tam jen tak seděla a brečela. Hlavou se mi honily různé myšlenky. To jsem opravdu tak ošklivá, že radši jde za jinou? Mohla jsem tomu zabránit? Jde to ještě napravit, nebo ten vztah už nemá cenu? Miluje mě stále? Tyto a podobné myšlenky mojí hlavu okupovaly několik posledních hodin a nehodlaly ji opustit. Oči jsem měla opuchlé a jejich barva připomínala rajče. Nevnímala jsem nic jiného, než slané slzy stékající po mých tvářích a zvuk tikajících hodin. Pomalu se stmívalo a já jsem dostávala hlad.

Z mých myšlenek mě až vytrhl zvuk zvonku. Neochotně jsem vstala a málem jsme klesla zpátky na gauč. Nohy byly ztuhlé z několikahodinového sezení v jedné pozici. Velmi neohrabaně jsem se dotrmácela ke dveřím a podívala se kukátkem, kdo to zvoní.

„Liso! Brian mi říkal, co se stalo, pusť mě dovnitř, vím, že tam jsi!“ Brian je Rebeccy přítel. Pracuje ve stejné firmě jako Darreck, vlastně díky němu se s Rebeccou seznámili.

„Rebecco, není mi dobře. Nechci tě nakazit,“ zoufala jsem si. Jenže k mé smůle, Rebecca věděla, jak na mě.

„Já vím, že brečíš, tak mě pust dovnitř a uděláme si fajn večer, co ty na to?“ Skoro se nalepila ke dveřím. Opřela jsem se o dveře, vzlykala jsem a slzy lehce tekly. Nakonec mě přesvědčila a já jí pustila dovnitř.

„Ten tvůj Darreck je úplnej idiot! Jak může kašlat na takovou krásnou holku? Nezaslouží si tě, prostě se s ním rozejdi, vyházej mu věci, dyť ten byt je tvůj! Netrap se kvůli takovýmu idiotovi jako Darreck. Je blbej,“ snažila se mě připitá Becca utěšit asi po čtvrté skleničce vína.

V ruce jsem žmoulala papírový kapesník. Upila jsem si z asi šesté skleničky. Přemýšlela jsem, jestli má Becca pravdu. S Brianem jim to klape, a to jsou spolu skoro stejně dlouho, jako já jsem s Darreckem. A Becca měla víc známostí než já, takže by o to něco měla vědět.

Vstala jsem a vydala jsem se do ložnice. Zpod postele jsem popadla Darreckův kufr, se kterým přitáhnul, a začala jsem veškeré jeho oblečení doslova házet na hromadu do kufru. S trochu šíleným smíchem sem tam naházela veškeré jeho věci z ložnice a pomalu se přesunula i s kufrem do koupelny. V tašce přistál kartáček, věci na holení, kondomy, hřeben a další. Překvapovalo mě, jak dobrý jsem z toho měla pocit. Když už byl kufr narvaný k prasknutí, s pomocí Beccy se mi ho povedlo zavřít. Vzala jsem si Darreckův batoh a začala tam cpát zbytek jeho věcí – tu jednu knížku kterou ani nedočetl, sadu hodinek, které si každý den leští a stará se o ně víc, než o mě. Dala jsem tam jeho věci do práce, které měl rozházené po celém pracovním stole. Plyšáka, kterého mi jednou dal. Všechny věci, které jsem od něj dostala, a stejně se mi nelíbily.

„A tohleto si jako necháš jo?“ zavolala na mě znechuceně z ložnice Becca. Přišla jsem za ní a v ruce držela moje triko na spaní, které jsem jednou vzala Darreckovi, když jsme se neměli dlouho vidět.

„Ano, to si nechám,“ oznámila jsem jí a strkala jsem Darreckovy věci před vchodové dveře. Zvedla jsem mobil a napsala jsem mu smsku, abych věděla, kdy dorazí.

Darrecku, potrebuju abys prisel domu co nejdriv. Zavolej az budes u vchodu do baraku. Lisa

Smsku jsem pyšně ukázala Becce, aby se mohla také zasmát.

„Ten… se… bude… divit!“ vymámila ze sebe mezi záchvaty přiopilého smíchu. I přes to, že byla Becca připitá, měla pravdu. Ani ne za hodinu dorazil Darreck. Přivítala jsem ho u vchodu, dala jsem mu pusu a chovala jsem se jako obvykle. Byl lehce odtažitý a voněl dámským parfémem.

„Darrecku, musím ti něco říct,“ ačkoli jsem k tomu byla odhodlaná, a lehce opilá, což nepoznal, stále jsem ho milovala. „Rozcházím se s tebou, je konec. Jsi ke mně hrubý a nevšímáš si mě, nejspíš mě i podvádíš. Své věci máš před bytem. Teď mi dej klíče.“

Zíral na mě jak vyoraná myš. Neměl slov, takhle jsem se k němu ještě nikdy nechovala. „Ale Liso, miláčku, já přece… To nemůžeš! Takhle se ke mně nemůžeš chovat!“ začal řvát a vyváděl.

Uvnitř mě to vřelo. Třásly se mi ruce a pálily mě oči. V mém mozku se objevovala a mizela slůvka „Neodcházej!“ a měla jsem pocit, že za chvíli začnu řvát. Chvíli se mi chtělo brečet, chvíli jsem chtěla řvát, ať už vypadne, ale navenek jsem byla v klidu. „Ty klíče, Darrecku.“

Byla jsem neoblomná. Natáhla jsem ruku, abych naznačila, že ty klíče chci hned. Darreck to nakonec nevydržel. Popadl své věci, klíče mi hodil takovou silou, že jsem musela uhnout. Nezapomněl prásknout vchodovými dveřmi a byl ten tam.

Za sebou jsem slyšela potlesk. Becca stála v otevřených dveřích, v ruce sklenici vína a tleskala. „Liso! Byla jsi skvělá, gratuluju!“

Vyběhla jsem po schodech nahoru do bytu. Slzy mi už tekly proudem a ramena se mi třásla. Málem jsem do Beccy narazila, jak jsem přes slzy neviděla. Objala mě a hladila mě konejšivě po zádech. „To bude dobrý Liss, uvidíš. Najdeš si někoho lepšího, byl to debil.“

Když jsem se pomalu uklidnila, a jen jsem vzlykala a popotahovala jak malé dítě, odtáhla jsem se od Beccy a šla jsem do jednoho tajného šuplíku pro cigarety.

Kouřit jsem přestala asi před 2 lety, co jsem začala chodit s Darreckem. On byl nekuřák a vadilo mu to. A já jsem byla zamilovaná, tak jsem s tím kvůli němu přestala. Tajně jsem si ale schovala krabičku do šuplíku do obýváku, kdybych to náhodou někdy potřebovala. A dneska byl ten den.

Na balkóně jsem si sedla do venkovního křesla a zapálila jsem si. Jak mě to chybělo! Potáhla jsem si ještě jednou a pak zase a pak znova. Byl to velmi uklidňující pocit. Becca si sedla vedle mě, hodila nohy nahoru a požádala mě o cigaretu – sama byla kuřák, ale přede mnou nekouřila.

„Ty nemáš cigarety?“ divila jsem se.

„Když jsem šla k tobě, měla jsem poslední,“ přiznala se.

Ten den jsem šla spát s pocitem, že ač to bolí, udělala jsem dobrou věc. Pak jsem se rozplakala a zachumlala se do jeho trička. Usnula jsem s opuchlýma a rudýma očima a slanou tváří.